Klárka dostala v září ke svým narozeninám poukaz na lezení s instruktorem v horolezeckém centru Mamut v Praze. Docela dlouho jsme čekali na vhodný termín a ta chvíle právě nastala. Navíc se nám ji podařilo sloučit s jedním moc milým setkáním s našimi přáteli ze Slovenska a tak se tahle akce vydařila.

Při čekání na otevření centra jsme měli možnost vidět také jiný nový sport, který jsme neznali a tím je lízda na U rampě na koloběžce. Rampa je obdobná té co se na ní jezdí se skateboardovým prknem a koloběžka podobná té malé kovové co na ní jezdí malé děti. Tahle je ale speciální a jezdí na ní i dospělí. Co ti kluci tam na tom vyváděli to byste koukali.

Areál lezeckého centra je rozdělen na občerstvovací část, lezeckou a část s šatnami. Po úvodním dohadování se o špatné domluvě termínu se Klárka přidala ke skupince dvou podobně starých kluků, kteří měli ten správný termín a hlavně instruktora schopného vzít si na starost 3 děti. Nejdříve si oblékli sedací postroje a speciální boty na lezení a potom už mohl kurz začít. Nejprve se naučili základní "osmičkový" uzel, potom jak se pomocí něj přikoutat a pak začalo lezení.

Celý kurz trval 2 hodiny. Klárka byla moc šikovná a lezla po stěnách jako pavoučice. Tím si vysloužila to, že ji tam možná ještě někdy opět vezmeme - za odměnu :-)

Jak možná někteří víte, Klárka se od září věnuje novému sportu. Trénuje badminton. Sportovní klub, který tréninky pořádá uspořádal jako motivaci pro dětské hráče turnaj. Klárka se na něj moc těšila a tak jsme nemohli nepřijít zvláště když se konal v den státního svátku a tedy měli jsme všichni čas se na její výkon podívat.

Ve skupině nejmladších dětí se na turnaj přihlásily pouze 3 děti a tak bylo místo  na bedně předem jisté. Klárka se nakonec umístila na pěkném 2. místě a my jí GRATULUJEME. 

Na letošní slávu Sv. Martina jsme se díky Klárčiné paní třídní učitelce připravovali víc než jindy. Sháněli jsme kostým středověké vesnické dívky, vyráběli pečenou husu a pekli Martínky. Přiznávám, že většínu prací nakonec dělala Markéta s Klárkou.

Vystoupení před vlastním svatomartinským průvodem měli děti s paní učitelkou v tělocvičně školy. Předvedli legendu o tom kdo to sv. Martin byl a předvedli veselici s jídlem. Potom rozdali upečené Martínky a mohlo se vyrazit do průvodu.

Průvod, který vyrazil za koněm sv. Martina dorazil na rozkopané náměstí, kde se také pro promrzlou širokou veřejnost zahrálo vystoupení o sv. Martinovi a pak hurá do tepla. Klárce to v poděděném putovním kostýmu (který jsme nakonec sehnali a podědili od tety Vandy - tedy jejích dcerách) moc slušelo a svojí roli zvládla na jedničku. 

Slíbili jsme Klárce, že jí za ukončené školkové období nebo chcete-li k nastávajícímu školnímu období pořídíme zvířecího kamaráda. Mamka s Klárkou vyhledali po internetu co a jak a nakonec to vyhrála činčila, která je na Mělníku také k sehnání.

Klárka si vybrala takovou, která se jí nejvíc líbila a té dala jméno Rozárka.

Já s Markétou jsme se pustili do výroby činčilího příbytku ze staré nepoužívané skříňky. Do té doby než dílo dokončíme bydlí Rozárka v kleci, kterou jsme měli kdysi na králíka. 

Naší letošní druhou dovolenou bylo sjíždění řeky. Protože jsme jeli poprvé také s Klárkou, vybrali jsme Berounku. Vojtíšek byl během našeho putování u babiček a dědečků na prázdninách.

Naši výpravu tvořili: Klárka, Markéta, děda Jirka a já. Protože jsme měli jen jednu loď, byla naše výprava rozdělena na vodní a pozemní skupinu. Pozemní skupinu tvořil jeden řidič, který přejižděl do kempů a stavěl stany. Vodní se pochopitelně snažila do předem domluveného kempu doplout s pokud možno co nejmenšimi ztrátami.

Naše vodní trasa byla podle kempů tato: Dolanský most, Liblín - Na střelnici,  Hlince - U Potůčků, Skryje - Ahoj, Roztoky - Višňová U Přívozu.

Zobrazit místo Berounka 2011 na větší mapě

Po návratu z cesty jsme postupně léčili nedostatek spánku (já spal 14 hodin v kuse!!!) a také střevní chřipku, kterou jsme měli kromě dědy všichni.